Moderní historie HDTV

1. 4. 2009

High Definition – vysoké rozlišení. Dvě slova, kterými se již léta zaklínají výrobci a prodejci televizorů,videoprojektorů i další videotechniky i mnozí její uživatelé.

Jaké jsou rozdíly, vizuální i technologické, mezi obrazem se standardním a vysokým rozlišením? Jak takové HD komponenty poznáme? Jak je připojíme? Budou spolupracovat i s dalšími? Nevstoupíme nákupem HD televizoru či přehrávače do slepé uličky?Budeme na nich co pouštět? A jak budou reprodukovat standardní televizní signál? Jaká je budoucnost televizního vysílání s vysokým rozšířením u nás, v Evropě, ve světě? Na tyto i další otázky by měl odpovědět náš malý seriál.

 

 

Obrázky z historie s vysokým rozlišením

Moderní historie HDTV, tedy televize s vysokým rozlišením obrazu, začíná hybridní analogově-digitálním systémem, uvedeným japonským konsorciem NHK v roce 1983. Ten nabídl širokoúhlý obraz s poměrem stran 16:9 skládaný z 1125 řádků a 60 půlsnímků za sekundu.Spojené státy americké ho převzaly s modifikacemi, které už naznačily směr k dnešním soustavám ( s 1080 a 720 řádky a s 60 půlsnímky, respektive snímky za sekundu). Roku 1996 pak byly přijaty standardy pro plně digitální HDTV vysílání, jak ho známe dnes, tj. s kompresní a dekompresní technologií MPEG2-HD. A už o dva roky později se uskutečnilo první zkušební digitální vysílání HDTV. Od roku 2004 můžeme přijímat obraz ve vysokém rozlišení i v Evropě (zatím jen ze satelitů).

 

 

HDTV na vlastní oči

Možná jste už navštívili některé z pražských kin označených DLP. Posadili jste se do sedačky a třeba jste ani nevěděli, že se díváte na digitální videoprojekci v plné HD rozlišení, tj. 1920 x 1080 bodů (1080p). Anebo jste rozdíl zaregistrovali – obraz totiž může být i lepší než při klasické filmové projekci, přinejmenším ostřejší, stejnoměrně jasný ve středu i v rozích plátna. Takový obraz však už můžete mít i doma v obýváku – prostřednictvím HD videoprojektoru, LCD či plazmového televizoru.

Vzhledem k tomu, že obraz v plném HD rozlišení má pětinásobně víc obrazových bodů než obraz, který k nám dosud přichází z antény či z kabelovky, je nejen mnohem jemnější, takže snese i větší zvětšení, ale obsahuje také mnohem víc podrobností, takže je detailnější, dokonaleji prokreslený. Díky tomu je možné ho sledovat z podstatně kratšího odstupu, čímž víc vyplní zorné pole zraku, takže působí mnohem emotivněji. Zkrátka:podobně jako v kině.

 

 

Jaké jsou rozdíly mezi SDTV a HDTV?

Standardní televizní signál (SDTV,Standard Definition Televizion) známe z klasických blikotavých obrazovek již několik desetiletí. Porůzných vzájemně nekompatibilních černobílých i barevných systémech se ve světě prosadily tři televizní soustavy: NTSC (National Television System Committee), zavedená v zámořských státech, zejména v USA, Japonsku a Kanadě, PAL (Phase Alternating Line), kterou nyní užívá většina evropských zemí včetně naší, a SECAM (SEquential Colour Avec Memoir), resp. MESECAM (Moddele East SECAM), jejímž domovem je Francie, ale převzaly ji i mnohé východoevropské a asijské země ( od roku 1994 se v ní vysílalo i u nás).

Pomineme-li rozdíly v jejich barevném kódování, pak se tyto soustavy vzájemně liší jednak rozlišením, tedy počtem řádků a bodů v nich, jednak frekvencí obměny snímků. Všechny soustavy jsou založeny na přenosu půlsnímků, tedy na prokládaném (interlaced) zobrazení – odtud písmeno ,,i“ uváděné někdy za údajem o počtu řádek, např. 576i. Novodobé technologie umožnily půlsnímky v přístrojích nejprve spojovat v kompletní snímky a ty tak reprodukovat celé, neprokládané, tzv. progressive scan, původní frekvencí. Tento systém, označovaný někdy jako zdokonalený televizní signál (EDTV, Enhanced Definition Television), prozrazuje písmeno ,,p“ za počtem řádek.

V soustavě HDTV se uplatňují oba postupy. U tzv. ,,malého“ HD, tj. s 720 řádky, je standardem neprokládané zobrazení (720p), plné HD, tj.s 1080 řádky, využívá obě verze, tj. 1080i i 1080p. V éteru se zatím častěji uplatňuje verze 1080i, v ní vysílají i dosavadní evropské HDTV stanice.

 

 

Nálepka, či přelepka?

Aby zákazníci snáz rozeznali přístroje uzpůsobené pro reprodukci obrazu s vysokým rozlišením, začali je výrobci v Evropě označovat jednotným logem HD ready. Toto logo bychom měli najít jen na těch zobrazovačích (ať už televizorech, videoprojektorech nebo monitorech), které mají fyzické rozlišení minimálně 1280 x 720 bodů a vyšší a jsou souběžně vybaveny jak analogovým komponentním videovstupem YUV (možno i přes konektory D-sub či DVI-I), tak digitálním vstupem  HDMI nebo DVI s podporou kódovací ochrany HDCP. Jestliže jejich tuner umí přijímat evropské HDTV vysílání v plné kvalitě, pak nesou ještě logo HDTV. Jím mohou být označeny nejen televizory, ale také další přístroje, např. DVB přijímače a rekordéry.

Pozor ovšem na občasná zavádějící tvrzení, že televizor zpracovává HD signály s rozlišením  720p i 1080i/p. To ještě nemusí znamenat, že je HD ready. Nemá-li jeho obrazovka požadované minimální fyzické rozlišení, tj. 720 řádek, nezobrazí je v odpovídající kvalitě, ale pouze na úrovni současného obrazu PAL, případně ještě nižší. To platí zejména pro některé levnější plazmové či LCD televizory, jejichž panely mají jen ,,zámořský“ 480 řádek, takže nedosahují ani evropského standardu 576 řádek.

 

 

HD       HD

ready        TV

Zatímco logo HD ready signalizuje,

že televizor je schopen reprodukovat

obraz s vysokým rozlišením, logo

HD TV avizuje, že dokáže také

přijímat HDTV vysílání.

 

 

                                                                                                                                                         Miroslav Werner

                                                                                                                                                         STEREO & VIDEO